Pokud budeme táhnout za jeden provaz, jsem přesvědčený, že v Ostravě můžeme opět bojovat o medaile, říká Radovan Zelenka

Před turnajem nám trenéři pustili motivační video, ze kterého jsem měl husí kůži

Radovane, po devíti letech se mistrovství světa opět vrátí do Česka, kde jste v roce 2017 získali s vaší reprezentací světový titul. Vybavíte si ještě emoce z Pardubic?

Určitě ano, ty emoce se nedají zapomenout. Byl to neuvěřitelný turnaj – od prvního zápasu až po finále jsme cítili, že jsme naladěni jako jeden tým. Slovenský výběr byl asi nejlepší mužstvo, ve kterém jsem měl možnost hrát. Neuvěřitelný klid a sebevědomí vyzařovalo ze Stana Petríka v brance, a to velmi pomáhalo celému týmu, zvlášť nováčkům, kteří hráli své první mistrovství světa. Před turnajem nám trenéři pustili motivační video, ze kterého jsem měl husí kůži. Atmosféra v Pardubicích byla fantastická, slovenští fanoušci vytvořili doslova domácí prostředí. Nejvíc mi utkvěl v paměti semifinálový zápas proti domácím – téměř 7 600 diváků byla návštěva, před jakou jsem do té doby ještě nikdy nehrál, ať už v hokeji, nebo v hokejbale. Samozřejmě euforie po semifinále i po finále byla vrcholem, ale na celý turnaj mám jen ty nejlepší vzpomínky.

Slovensko vždy pravidelně vozilo z vrcholových šampionátů medaile, ovšem z posledních dvou, v letech 2022 a 2024, žádnou nepřivezlo. Co podle vás musíte zlepšit, abyste příští rok v Ostravě uspěli?

V posledních letech jsme měli kvalitní kádr, myslím ale, že v těch klíčových zápasech čtvrtfinále jsme se dopustili herních výpadků v určitých fázích zápasu. Pak už je to o detailech – někdy je potřeba i kousek sportovního štěstí, tomu ale můžeme jít ještě o něco víc naproti, hlavně co se týče zakončení. Důležité je, aby se každý chopil své role v týmu a podřídil týmovému úspěchu všechno. Pokud budeme táhnout za jeden provaz, jsem přesvědčený, že v Ostravě můžeme opět bojovat o medaile.

Slovenský výběr sehrál v srpnu dva přátelské zápasy s Českem v Boskovicích. Oba skončily vítězstvím domácích. Jak jste tyto duely vnímal?

Tyto zápasy byly pro nás velmi užitečné. Z mého pohledu je český tým momentálně spolu s Kanadou na špici a přesně takovéto konfrontace potřebujeme. Výsledky sice nebyly příznivé, ale ukázaly nám, na čem máme pracovat. Myslím, že odhalily naše silné i slabé stránky – a na těch slabších teď musíme pracovat. Hlavně v prvním zápase jsme pohybem a agresivitou zaostávali a nedokázali se dostat do hry. Padla i tvrdší slova v kabině, ale jako pozitivum vidím, že si je každý vzal k srdci a v neděli jsme se dokázali zvednout a podat mnohem lepší výkon než v prvním zápase.

Váš trenérský štáb pořádá pravidelná soustředění. Jak probíhalo to poslední a na co se během něj nejvíce zaměřovalo?

Poslední soustředění bylo velmi intenzivní, všechny čtyři tréninkové jednotky probíhaly ve skvělém nasazení. Nejvíce času jsme věnovali nácviku herních situací v rámci souhry celého útoku – to potřebujeme dostat do krve, pokud chceme být úspěšní. Myslím, že sraz všechny nasměroval správným směrem a motivoval k dalšímu makání. Atmosféra byla výborná, bylo cítit, že každý chce zabojovat o místo v týmu.

Celkově je důraz na atletickou připravenost rok od roku větší

Reprezentační výběr je velmi silný. Jak se snažíte přesvědčit trenéry, že do týmu na mistrovství světa patříte?

Nejlepší cesta je jednoznačně výkony na hřišti. Jelikož už mám za sebou nějakých dvanáct sezón v extralize, snažím se také podporovat a usměrňovat mladší spoluhráče v kabině. Trenéři samozřejmě hodnotí nejen statistiky, ale i přístup a morální vlastnosti. Individuální kondiční tréninky jsou už dávno nutností pro každého hráče, který má ambici zabojovat o reprezentační dres. Celkově je důraz na atletickou připravenost rok od roku větší a je třeba tomu přizpůsobit i přípravu.

Když přijdete do reprezentační kabiny, je tam spíš zdravá rivalita, nebo převažuje soudržnost mezi hráči z různých klubů?

Určitě převažuje soudržnost. Jasně, že mezi námi vždy bude zdravá rivalita – vždyť během sezóny hrajeme proti sobě a každý chce vyhrát. Ale v reprezentaci všichni táhneme za jeden konec provazu, v kabině to funguje bez problémů. To je jeden z důvodů, proč se nám v minulosti tak dařilo. Každý nechává své ego stranou a na prvním místě je tým.

Jak vnímáte mladší generaci hráčů, která se teď dere do národního týmu? Cítíte, že vám „dýchají na záda“?

Ano, cítím to, a je to jen dobře. Na srazu v Boskovicích jsem se rozhlédl po kabině a trochu mi tam chyběl Jožko Minárik. Když jsem si uvědomil, že jsem nejstarší, potřeboval jsem to chvíli v hlavě zpracovat (smích). Ale beru to jako extra motivaci – konkurence posouvá každého z nás. Mladí kluci jsou rychlí, techničtí a plní energie, mají kvalitu, což jsem viděl hlavně na výkonech naší U23 na MS v Hradci Králové. My starší jim můžeme předat zkušenosti a oni nás zase nutí nezaspávat na vavřínech. Pokud se to správně zkombinuje, může z toho vzniknout velmi silný tým.

V Ostravě se dá očekávat výborná atmosféra, a to nejen díky českým, ale i slovenským příznivcům. Máte nějakou oblíbenou vzpomínku na fanoušky – například na transparent, pokřik nebo moment, který vám zůstal v hlavě?

Žádný extra moment ne, ale jak jsem už naznačil v první odpovědi, nejvíc mi utkvěl v paměti semifinálový zápas s Českem. Nepodali jsme nejlepší výkon na MS, ale v těžkých momentech nás podržel Stano Petrík. Hluk v hale byl na takové úrovni, že jsem na spoluhráče vedle mě na střídačce musel křičet, aby mi rozuměl. Možná taková zajímavost z mého pohledu – zažil jsem nejhorší chvíle na trestné lavici v kariéře. Rozhodčí mě vyloučil cca minutu před koncem prodloužení, takže jsem musel sledovat závěrečnou přesilovku a celé nájezdy z trestné lavice. Teď se tomu směju, ale když pár sekund do konce Jan Pospíšil bombou trefil tyčku, nebyly to příjemné pocity – od nervozity jsem nevěděl, jestli sedět, stát, nebo dělat stojky a okusovat mantinel (smích).