Švýcarsko na mezinárodní úrovni stoupá! Postupně se přibližujeme ke světové špičce, těší Tibora Kapánka

Na zvýšení kvality švýcarského hokejbalu mají velký podíl hráči ze zahraničí

Pane trenére, před odchodem do Švýcarska jste v hokejbalové kariéře působil také v české a slovenské extralize jako hráč. Co vás před sezónou 2005/2006 přivedlo do švýcarského Oberwilu? Byla to sportovní výzva, náhoda, nebo plánovaný odchod?

No, byl to hokejbal. Ve slovenské extralize jsem působil jednu sezónu v dresu HBK Gbely, potom jsem tři roky hrál v české extralize za SK Sudoměřice. Protože se mi na česko-slovenských hřištích celkem dařilo, byl jsem osloven švýcarským klubem Oberwil Rebells, který právě postoupil do nejvyšší soutěže, zda bych k nim nepřestoupil. Rozhodování nebylo jednoduché, protože jsem měl rodinu. S manželkou Radkou jsme měli tři a půl roku starého syna Davida, ale rozhodli jsme se, že to zkusíme. Jelikož se klub postaral o vše potřebné jako práci, bydlení, všechny dokumenty, tak jsme do toho šli. V sezóně 2004/2005 jsem odehrál svůj poslední zápas v české extralize a od sezóny 2005/2006 jsem začal své působení v dresu Oberwil Rebells. Takže byla to náhoda i plánovaný odchod a také sportovní výzva.

Kromě toho, že jste tam také hrál, už několik let jste v tomto klubu trenérem a na stejné pozici vedete i švýcarskou reprezentaci mužů. Když se ohlédnete za svými začátky v této zemi, kam podle vás švýcarský hokejbal nejvíce pokročil?

Začátky vůbec nebyly jednoduché. Na začátku hlavně jazyková bariéra, která se postupem času zlepšila, ale také systém hry. Hrálo se na menších hřištích, 1+4 bez ofsajdů, méně technické, kombinované, taktické, ale o to víc se hrálo tvrdě až zákeřně. Bylo to prostě jiné, než na co jsem byl zvyklý. Do klubu jsem přišel jako hráč, ale asi po dvou až třech měsících jsem měl funkci hrajícího trenéra, jak jsem byl zvyklý i v Sudoměřicích. Nastavil jsem trochu jiný systém hry, změnil jsem přístup k tréninkům a kluci ukázali chuť se učit, což bylo vidět i na výsledcích. Na konci sezóny jsme slavili titul i vítězství v poháru a takto to pokračovalo i další roky. Svoji hráčskou kariéru jsem ukončil v sezóně 2010/2011 a úplně poslední zápas kariéry v Plzni 2011 na světovém poháru, kde se nám podařilo s Oberwil Rebells turnaj vyhrát. Od té doby jsem stále trenérem klubu Oberwil Rebells a od roku 2012 také trenérem reprezentace Švýcarska.

Ve Švýcarsku působí několik českých i slovenských hráčů. Někteří navíc už oblékli také švýcarský reprezentační dres. Co přinesli tamnímu hokejbalu po herní stránce?

Na zvýšení kvality švýcarského hokejbalu mají určitě velký podíl hráči ze zahraničí. V minulosti zde působilo několik hráčů z Kanady, USA a samozřejmě Češi a Slováci. Aktuálně může mít každé mužstvo dva cizince v týmu. Jsou tu ale i výjimky, například pokud má hráč první registraci v hokejbalu až ve Švýcarsku, je brán jako domácí, a také hráč, který už nastoupil za Švýcarsko na MS, je posuzován jako domácí. I proto se může stát, že v Sierre Lions hráli minulou sezónu čtyři Češi, čtyři Slováci a jeden Kanaďan. Zahraniční hráči, kteří působí v naší lize, mají svou kvalitu, přinesli změnu systému, konkurenci do mužstva, nová cvičení atd., z čehož potom profitují i domácí hráči. Hráči, kteří žijí a hrají ve Švýcarsku už několik let, mají možnost reprezentovat tuto zemi i na MS, ale aby si to zasloužili, musí být o třídu lepší než domácí hráči.

Švýcarský reprezentační tým udělal v posledních letech velký výkonnostní krok a přiblížil se elitním týmům. Jaké faktory podle vás nejvíce přispěly k tomu, že se vaše mužstvo dokázalo takto posunout?

Je pravda, že v posledních letech se postupnými kroky přibližujeme ke světové špičce, k těm nejlepším týmům na světě. Těch faktorů je několik. Jedním z nich je to (alespoň tak jsem to slyšel od jiných), že tomu velím já nebo že to mám ve svých rukou. Ale já si myslím, že i v jiných klubech ve Švýcarsku pochopili, že způsob, jak funguje náš klub Oberwil Rebells a jakou cestou jsme se vydali, je správný a že bez konfrontace s týmy z Česka a Slovenska se posunout dál nedá. Proto je velmi důležité cestovat na turnaje do zahraničí, pro nás nejideálnější do Čech. Kromě Oberwilu se už takových turnajů zúčastnilo i Sierre, Belpa, La Chaux-de-Fonds nebo Kernenried. Hráči vidí na vlastní oči, kde je moderní hokejbal, přenesou některé věci zpět do naší ligy, více na sobě pracují a potom i reprezentanti z těchto klubů jsou lépe připraveni. Jedním z dalších faktorů je i to, že větší polovina hráčů v reprezentaci je právě z mého klubu Oberwil Rebells, kde s nimi mohu pracovat během celé sezóny, nejen během reprezentačních srazů. Dále kluci pochopili, že na mezinárodní scéně musí být velmi dobře fyzicky připraveni a nesmí mít strach hrát s míčkem. To je ten největší posun v myšlení našich hráčů. Shrnu to asi takto – když jsem přišel k reprezentaci, tak proti top mužstvům jako Česko, Slovensko, USA nebo Kanada bylo cílem nedostat desítku. Dalším krokem bylo neprohrát o moc, potom byl cíl neprohrát, a teď už jsme nastavení tak, že i proti takovým týmům chceme bodovat a vyhrávat. K reprezentaci jsem přišel po MS 2011 v Bratislavě, kde Švýcarsko obsadilo 3. místo v B-Poolu. Od té doby se stále posouváme výš a výš a naším snem je zisk medaile na MS 2026 v Ostravě.

Myslím, že to bude nejlepší mistrovství v dějinách hokejbalu

Na domácím mistrovství světa ve Švýcarsku jste minulý rok skončili čtvrtí. Převládá s odstupem času spíše hrdost, že jste dovedl švýcarský tým tak daleko, nebo vás mrzí, že jste na medaili těsně nedosáhli?

Samozřejmě je to hrdost – hrdost na kluky, co jsme dosáhli. Životní výsledek, poprvé v historii jsme postoupili do semifinále, do závěrečných bojů o medaile, a i když nám ta placka o malý kousek utekla, uhráli jsme pro nás neskutečný výsledek. Jasně, že postupem času, když si uvědomíme, jak málo chybělo, aby ta medaile byla, to mrzí. Ale na druhou stranu by nás to mělo hnát a motivovat dopředu, pracovat na sobě ještě víc a v Ostravě se pokusit udělat krok výš. Tato generace hráčů to má ve svých rukou a já pevně věřím, že na to mají, aby tu vysněnou medaili vybojovali.

Po Švýcarsku je další pořadatelskou zemí šampionátu mužů a žen Česká republika. Jakým směrem jde nyní příprava týmu, aby v Ostravě navázal na úspěch z loňského mistrovství?

Jak bych to řekl slušně… přípravu nám komplikuje situace, jaká momentálně je ve švýcarském hokejbalu, lépe řečeno ve vedení naší federace. Namísto toho, aby se hráči soustředili na svou práci, svou přípravu, musí momentálně řešit to, co už mělo být dávno vyřešené, a to finance potřebné na účast na MS v Ostravě. Není to malá částka na hráče a bohužel ne každý si ji může dovolit zaplatit. Proto musí zatím samotní hráči shánět peníze a sponzory, abychom dali dohromady určitou sumu a pak se mohli soustředit na samotnou přípravu. Je velmi smutné, že po domácích MS 2024 ve Vispu naše vedení usnulo a neudělalo prakticky nic, aby se z tohoto úspěchu něco vytěžilo do budoucna, zejména po finanční stránce a v propagaci našeho sportu v očích širší veřejnosti. Uvidíme, jak to všechno dopadne, ale musím říct, že kluci jsou motivovaní, těší se do Ostravy a navzdory problémům, které momentálně máme, všechno dopadne dobře a my do Ostravy přijedeme s těmi nejlepšími hráči, které máme. Pokud se to podaří, tak věřím, že je to ještě víc semkne, budou na sobě pracovat a do Ostravy půjdeme stoprocentně připraveni a odhodlaní zabojovat o co nejlepší výsledek pro naši zemi.

Zmínil jste, že je pro vás důležité jezdit také do zahraničí. V loňském roce jste byl v České republice i se švýcarskou reprezentací, letos jste s Oberwilem zamířili na turnaje do Plzně a Kladna. Jak se podle vás tato mezinárodní zkušenost promítá do výkonů týmů?

Jak už jsem zmiňoval, jen konfrontace na takové mezinárodní klubové úrovni nás může posouvat dál. Ve Švýcarsku máme velmi málo takových zápasů, jaké odehrajeme na těchto turnajích v zahraničí. To je důvod, proč pravidelně jezdíme do České republiky. Na hráčích je potom vidět, že jsou kvalitativně někde jinde, že se posouvají, že se zlepšují, a i proto jsou hráči z Oberwil Rebells v reprezentaci v takovém zastoupení, v jakém jsou. To je prostě realita. Musím poděkovat vedení našeho klubu, že směr a způsob fungování klubu, který jsme si nastavili, plně podporují a stojí za námi. Ne v každém klubu to tak může fungovat, přece jen je to hodně o financích a jen klub, který má dobrý management a vedení, si to může dovolit. Naštěstí já v takovém klubu jsem a jsem za to velmi rád. Myslím, že i samotní hráči si to uvědomují, a proto na sobě tolik pracují, což potom přináší své ovoce v podobě výsledků, vítězství a úspěchů.

Mistrovství světa v Ostravě bude dalším velkým hokejbalovým svátkem. Jak se na něj díváte z pohledu člověka, který v České republice hrál a ze Slovenska to do tohoto města není daleko?

Já osobně se na MS v Ostravě velmi těším a chci si ho opravdu užít. Nikdo neví, jestli se mi ještě někdy taková příležitost naskytne, nebo zda to bude moje poslední MS. V létě 2025 jsem byl na exkurzi v Ostravě, byl jsem se podívat na hotel, okolí, v doprovodu OV MS jsem měl možnost navštívit i Ostravar Arénu, její útroby, zázemí, kabiny, prostě všechno. Myslím, že to bude nejlepší MS v dějinách hokejbalu. Osobně jsem hrál na MS 2009 v Plzni v dresu Slovenska, jako trenér Švýcarska jsem se zúčastnil MS 2017 v Pardubicích a oba šampionáty byly jedny z nejlépe zorganizovaných vůbec. Prostě super a věřím, že v Ostravě 2026 to bude ještě o úroveň výše. Češi to prostě umí. A i když jsem už více než 20 let ve Švýcarsku, stále mám mnoho kamarádů jak v Čechách, tak na Slovensku a vím, že se s některými v Ostravě setkám i osobně a zavzpomínáme na staré dobré časy. Bude to svátek hokejbalu a jsem vděčný, že u toho budu moci být.

Švýcarsko se minulý rok na domácím šampionátu umístilo na čtvrté pozici. Zdroj fotky: Facebook Visp-Raron2024.