Rozhodčí Aleš Horský: Gól Petra Nováka mohu jako divák srovnat s Naganem

Plzeň byla mým prvním MS

Pane rozhodčí, máte za sebou bohatou kariéru, zažil jste i dvě domácí mistrovství světa. Jak jste se k hokejbalu a dráze rozhodčího dostal? Byl jste od začátku pouze rozhodčí, nebo jste zakusil i hráčskou kariéru?

Byl jsem hráčem, hrál jsem kdysi v Třebíči, nejdříve 1. ligu, poté i extraligu. Byl jsem brankář a vzhledem k tomu, že nás tenkrát nebylo tolik, a za den se hrály i 2 zápasy, tak když chytal kolega, já někdy vypomohl i v poli. Dokonce jsem dal i gól, myslím, že to bylo v Poličce. Jako rozhodčí jsem složil zkoušky vlastně z donucení, když tenkrát byla nějaká povinnost pro účast v extralize mít 2 rozhodčí v regionu, tak volba v týmu padla na mě a kolegu. Když jsme s Třebíčí vypadli z extraligy, začala moje kariéra rozhodčího. V té době si mě stáhli pod sebe Roman Vokurka a Petr Chytil – oba z Jihlavy. S nimi jsem postupně nakukoval do zápasů extraligy. Když cca do dvou let Petr Chytil skončil jako rozhodčí v nejvyšších soutěžích, nahradil jsem ho vedle Romana já – to spojení trvalo přes 20 let, skvělých 20 let.

Jak jsem zmínil, odpískal jste i dva domácí šampionáty. Jaké na ně máte vzpomínky?

Plzeň byla mým prvním MS, byl jsem z toho dost nervózní a zase tolik si toho nepamatuju, své zápasy prakticky vůbec, snad kromě zápasu Pákistánu s Finskem, chvilku to bylo tvrdší, ale ustáli jsme to (úsměv). Pískal jsem tam primárně ženy, tak to bylo takové slušnější a zdvořilejší. Obecně to MS bylo připravené suprově a tečkou bylo památné finále Čechů proti Indii a vítězný gól v prodloužení Petra Nováka – to byl popravdě jeden z mých nejsilnějších sportovních zážitků jako diváka, já osobně ho mohu srovnat s Naganem, vítězstvím českých fotbalistů proti Holandsku na ME 2004, nebo zlatem Kateřiny Neumannové na olympiádě v Turíně.

MS v Pardubicích bylo něco jiného. Jako rozhodčí jsem byl už dost zkušený a ostřílený i z mezinárodní scény a obecně hokejbal udělal obrovský skok dopředu. Hokejbal byl rychlejší, taktický, hráči na vysoké úrovni. Už to nebyl hokejbal, kdy si může hokejista zajít po sezóně zahrát a bude mezi nejlepšími. Hokejbal se vyprofiloval mezi sporty, kdy pokud chceš hrát na mezinárodní scéně, tak tomu musíš obětovat hodně i ze soukromého života, a to platilo i pro rozhodčí. Rozhodčí od doby v Plzni udělali velký kus práce a opět, jako v každém rozhovoru musím poukázat na obrovskou kvalitu českých rozhodčích, kteří ve světě vynikají – to dokazují na každém MS, kdy jich jezdí větší počet než z ostatních zemí a jsou nasazováni do nejtěžších utkání. Já osobně jsem se tam dostal do semifinále Kanada – Řecko, což byl velmi silný zážitek a posléze se ukázal jako můj poslední zápas na MS mužů v kariéře.

Dokázal byste porovnat MS v Plzni a v Pardubicích? Co se za těch osm let nejvíce proměnilo?

Hokejbal byl v Pardubicích obecně rychlejší, byly kladeny vyšší nároky na hráče i na rozhodčí. Poprvé se povolilo video, bohužel až po nešťastném utkání Čechů proti USA, ale alespoň to urychlilo rozhodnutí mezinárodní komise pro zavedení videa. V Pardubicích byla i fanzóna pro diváky, kde se fanoušci rozehřívali. Plzeň ale zase měla tu zlatou tečku, o které jsem se zmiňoval v předchozí odpovědi. Každé MS má své kouzlo – nejen hráči, ale i rozhodčí reprezentují svoji zem, a to je v každém sportu nejvíc – tedy pro mě to tak je.

Aleš Horský pískal i světovým šampionát v Plzni 2009. Autor fotky: Zdeněk Vaiz.

Určitě se chci jet do Ostravy podívat

Jak se měnily nároky na rozhodčího v průběhu vaší kariéry?

Hodně. Ať už jde o fyzickou připravenost (každý rok se skládají testy z fyzické zdatnosti), nebo odbornou připravenost (opět se každý rok skládají písemné testy z pravidel a znalosti předpisů) a věřte mi, fakt to nedáte bez přípravy. Spustil se i tzv. Junior program, který má za úkol připravit mladé rozhodčí na nejvyšší soutěže. Zavedlo se video na téměř každém extraligovém utkání – i to znamená větší tlak na rozhodčí, každá chyba je vidět. Na druhou stranu se dá z videí velmi dobře čerpat pro sjednocení způsobu rozhodování, to poté zvyšuje kvalitu nejen rozhodčích, ale všech soutěží. Psychologická příprava – rozhodčí, pokud chce pískat, musí umět pracovat se svými emocemi, to je velmi důležité pro dobrého rozhodčího. Vztahuje se tam i způsob komunikace s hráči a funkcionáři – i to se učí na seminářích rozhodčích. Od mých začátků se opravdu změnilo hodně.

Jaký je rozdíl mezi českou nejvyšší soutěží a mezinárodní scénou?

Největší rozdíl je v rychlosti, mezinárodní scéna na nejvyšší úrovni je rychlejší a to ve všem. Je tam výběr těch nejlepších z každé země a to je znát, stejně jako u jiných kolektivních sportů. Pro rozhodčí je na MS samozřejmě větší tlak, musíte se přizpůsobit nejen rychlosti hráčů, ale mnohdy i většímu hřišti než na kterých se hrají domácí soutěže – na MS musíte být výborně fyzicky připraven. Na mezinárodní scéně jsou maličko odlišná pravidla než v ČR, především posuzování některých nedovolených zákroků, je zde více malých odlišností, musíte je znát. Trošku si rejpnu (smích), ale další rozdíl je v komunikaci. Například hráči z Kanady nebo USA mají větší respekt k práci rozhodčích, tak to prostě je.

Blíží se mistrovství světa v Ostravě. Plánujete ho navštívit? Zajímáte se stále o hokejbal?

Určitě se tam chci jet podívat, do Ostravy jezdím často pracovně. Hokejbal sleduji jen okrajově, jsem hodně pracovně vytížen, ale trošku ho sleduji – vlastně se mi maličko stýská, fakt mě to bavilo a těch 20 let v nejvyšších soutěžích ve mně nechalo velmi silné vzpomínky. Mistrovství světa si nenechám ujít.