Překvapení hokejbalových šampionátů: Indie ve finále, pád Čechů i konec slovenské dominance

MS 2009 – Indické překvapení ve finále

V hokejbalovém světě v roce 2009 málokdo věřil, že právě mužský výběr Indie dokáže dokráčet na mistrovství světa až do finále. Mezi favority patřily tradičně silné celky jako Česká republika, Slovensko, Kanada nebo USA. Na Indii se moc nesázelo, přesto největší překvapení přišlo právě od nich.

Ve své skupině zahájila turnaj s nutností prokázat, že nejsou jen pouhá kuriozita. Hned v prvním utkání porazila Slovensko, poté přišel souboj s favorizovanou Českou republikou, který prohráli, ale Indie přesto ukázala, že dokáže držet krok se světovou špičkou. Na závěr skupiny porazila Švýcarsko a do play-off vstupovala ze druhého místa.

Ve čtvrtfinále Indie nezaváhala a přes výhru nad Itálií mířila do semifinále, kde na ní čekal reprezentační výběr z USA. Indové porazili těsně Američany a vydláždili si tak cestu do finále. Finálový zápas proti České republice se hrál před velkou diváckou kulisou. Indové se v zápase dostali dvakrát do vedení, přesto český tým ukázal svou sílu a strhnul vedení na svou stranu. V závěru utkání Indie vyrovnala a šlo se do prodloužení. V nastaveném čase pak rozhodl kapitán českého týmu Petr Novák a Indie nakonec podlehla 3:4.

Na mistrovství světa v Plzni zavzpomínal jeden ze členů tehdejšího indického výběru – útočník Sharny Kaila takto: „První slovo, které mě napadne, když se řekne mistrovství světa Plzeň 2009, je SRDCEBEROUCÍ!! Ale přesto, i když jsme prohráli srdcervoucím způsobem v prodloužení… Plzeň 2009 byla bez debat nejpamátnějším zážitkem v celé mé hokejbalové kariéře. Ohodnotil bych ji dokonce výše než vítězství na mistrovstvích s týmem Kanady v roce 2003 v Sierre ve Švýcarsku a v roce 2005 v Pittsburghu v Pensylvánii. S týmem Kanady jsme byli velkými favority, protože jsme měli hráče jako Alex Burrows, Benoit Gilbert, Paul Roy a Chicky Mentis, abych jmenoval alespoň některé. V roce 2009, kdy jsem reprezentoval tým Indie, to bylo prostě jiné. Věřím, že to bylo poprvé, co tým Indie hrál v „A“ skupině. Do turnaje jsme šli s tím, že jsme šťastní, že tam vůbec jsme, a upřímně jsme nečekali, že dojdeme tak daleko. Nemyslím si, že kdokoli očekával, že nás uvidí ve finále. Byli jsme tím příběhem outsidera. Celý ten zážitek byl prostě nezapomenutelný. Od malých dětí žádajících o autogramy před a po zápasech, přes zaplněné tribuny až po hlasité chorály – to bylo něco, co nikdo z nás dříve nezažil! Plzeň byla krásné město a návštěva úchvatných hradů a mostů v Praze byla jedním z vrcholů.“

Co bylo klíčové pro postup do finále a zda bylo v silách týmu porazit český výběr, odpověděl následovně: „Věděli jsme, že máme skvělé hráče, a věřili jsme, že když budeme hrát silnou týmovou obranu, mohli bychom některé týmy překvapit. A jak turnaj pokračoval a my měli brzké úspěchy, tato víra ještě sílila. Hodně jsme se spoléhali na naše speciální týmy. Měli jsme silnou přesilovku i oslabení. V play-off jsme brali jeden zápas po druhém a nechávali na hřišti všechno. Když tým Kanady vypadl brzy, dveře do finále byly otevřené pro kohokoli. Ano, věřím, že bylo možné ve finále porazit český tým. Byl to velmi vyrovnaný zápas, skóre se přelévalo z jedné strany na druhou a po základní době bylo 3:3. V prodloužení to mohl vyhrát kdokoli. Jedna střela… jeden gól!!! To je vše, co v tu chvíli stačilo. Pro nás bohužel platilo, že tu jednu střelu měl český kapitán dřív než kdokoli z nás. Zbytek je historie.“

Sharny Kaila se svým bratrem a kapitánem týmu Smiterem Kailou. Zdroj fotky: osobní archiv Sharnyho Kaily.

MS 2019 – Finsko v semifinále šokuje Čechy

Čtrnáct let drželi čeští hokejbalisté medailovou jistotu jako něco, co patří k jejich sportovní identitě stejně pevně jako dres se lvem na prsou. Od roku 2005, kdy naposledy odjížděli z mistrovství světa s prázdnýma rukama, se jim vždycky podařilo vybojovat medaili a vraceli se domů s pocitem, že patří mezi světovou elitu. Rok 2019 ale tuhle tradici neúprosně zlomil. Košická Steel Aréna se stala dějištěm, kde česká reprezentace narazila a musela skousnout čtvrté místo, a poprvé po dlouhých letech musela skousnout čtvrté místo.

Celý turnaj přitom nezačal špatně. Češi hráli sebevědomě, zkušeně a také s vědomím, že historie stojí na jejich straně. Jenže mistrovství světa nebývá o minulosti, ale vždy o aktuální formě, což se stalo Čechům osudné, a soupeři byli připravení: Slovensko hnáno domácím publikem, tvrdé Finsko a neústupná Kanada.

Semifinále bylo momentem, kdy se rozhodovalo, zda tradice zůstane živá. Češi do něj vstoupili proti Finsku s odhodláním, ale štěstí i produktivita tentokrát stáli proti nim. A když se nakonec hrálo o bronz s Kanadou, zlom z neúspěchu v semifinále jako by dolehl na celý tým. Když česká výprava odjížděla z Košic domů, neprovázela ji radost ani oslava úspěchu, ale tiché odhodlání. Čtrnáct let trvající série skončila. Zklamání z roku 2019 se tak stalo součástí příběhu českého hokejbalu. Bude nám vždy připomínat, že medaile nejsou samozřejmostí a že i velké týmy musí čas od času okusit pád, aby se mohly znovu odrazit vzhůru.

Útočník českého výběru Martin Kruček hodnotí výkon českého týmu z Košic takto: „V případě neúspěchu na MS 2019 v Košicích těch faktorů bylo opravdu víc. Zažil jsem už sedm mistrovství světa, takže mám s čím porovnávat a co hodnotit. Snad se na mě nikdo nebude zlobit, ale napíšu to bez obalu. Hlavním problémem byla přílišná volnost a nezodpovědnost některých hráčů. Nedodržování večerky, popíjení „pár“ piv po večerech… To všechno se promítlo do nedostatečné regenerace a špatné přípravy na další den. Právě to se později výrazně změnilo na MS 2022 a MS 2024, kde byl přístup hráčů úplně jiný – a výsledkem byla dvě finále. Dalším aspektem byla nesehranost a slabá chemie mezi jednotlivými lajnami. V základní části se dařilo prakticky jen jedné pětce, zatímco zbylé tři se pořád hledaly. Klíčoví hráči bohužel nepřenášeli formu z extraligy a chybějící body byly znát. Jako výrazné mínus rovněž vnímám nenominování Tomáše Fejfara, který mohl být alespoň dodatečně povolán, což se nestalo. Síla týmu rozhodně byla velká. Bohužel kombinace špatně poskládaných lajn, nedostatečné osobní zodpovědnosti a některých rozhodnutí realizačního týmu nakonec vedla k neúspěchu. Do dalších cyklů se však tyto zkušenosti promítly a výsledkem byla, jak jsem říkal, dvě finále. Dá se tedy říct, že tento neúspěch paradoxně pomohl vybudovat silnější a kompaktnější reprezentační tým.“

Česká reprezentace mužů na mistrovství světa v roce 2019 nestačila v utkání o bronz na Kanadu. Zdroj fotky: Facebook Kosice 2019.

MS 2022 – Slovensko poprvé bez medaile

Slovenská hokejbalová reprezentace mužů patří od počátků šampionátů mezi absolutní elitu světového hokejbalu. První mistrovství světa se konalo v roce 1996 v Bratislavě. Od této premiéry až do roku 2019 si Slovensko na každém mistrovství vybojovalo medaili, což svědčí o stabilní výkonnosti a vysoké pozici mezi světovou špičkou. Jejich bilance je impozantní. Zmínit můžeme například čtyři zlaté medaile v řadě v letech 2013 až 2019.

Nicméně ročník 2022 přinesl zásadní zlom. Mistrovství se konalo v Lavalu v Kanadě. Přestože Slovensko postoupilo ze základní skupiny ze druhého místa, v play-off vypadlo hned ve čtvrtfinále, když prohrálo s Řeckem. V konečném pořadí skončilo na 5. místě a poprvé od vzniku mistrovství nevybojovalo žádnou medaili.

Slovensko ukázalo, že i silné tradice a historické úspěchy nemusí garantovat úspěch vždy, a že konkurence ve světovém hokejbalu roste. Pro reprezentační tým to byla varovná zpráva. Období jejich dominance skončilo. Medailová hegemonie slovenského hokejbalu byla tedy přerušena v roce 2022.

Člen zlaté generace a současný trenér slovenské reprezentace Milan Rampáček hodnotí působení ze šampionátu v Lavalu těmito slovy: „Po těch letech se mi to už hodnotí opravdu těžko, ale některé věci si nesedly tak, jak jsme si všichni přáli, a už samotné debaty o pátém titulu v řadě nikdy nedělají dobrotu v hlavě žádného hráče a zbytečně nás to zatěžovalo. Pokud to mám ale střízlivě zhodnotit, tak týmy jako Kanada, Česko a USA byly v Lavalu o něco výš a my jsme nedosahovali takové kvality jako ony. Ale gól, který rozhodl o neúspěchu proti Řekům, byl hloupý a naivní a velká mužstva takové chyby nedělají. Ale tohle už je i s Vispem v roce 2024 za námi, není třeba se na to upínat. Musíme se dívat dopředu a poskládat do Ostravy tým, který bude silný a těžko porazitelný na každém jednom postu.“

Na šampionátu v roce 2022 nezískalo Slovensko žádnou medaili. Zdroj fotky: hokejbal.sk.