Bolí to hodně, šlo o můj poslední zápas kariéry, říká po finále zklamaný Tomáš Wróbel

Tomáši, jak těžce se dnes dostávalo přes americkou obranu do šancí?
Z mého pohledu to paradoxně nebylo až tolik náročné, jenom já jsem byl před brankou v jednom kuse, akorát jsem to tam nedokázal zasunout a i když se míček nějak odrazil, tak ani kluci to nedokázali. Dnes se k nám prostě štěstí otočilo zády. Tým pro úspěch udělal maximum a to, že to nevyšlo, je kruté.

Když srovnáte dnešní zápas s tím, co jste odehráli ve skupině - co se dnes změnilo?
Těžko říct, oba zápasy byly dost podobné a rozhodly detaily. Myslím si, že v třetí třetině i v prodloužení jsme byli lepším týmem, ale Amerika hodně dobře bránila zezadu a sami jste to viděli – míček nám poskakoval na brankové čáře a my jsme jej nedokázali zasunout.

Ve čtvrtfinále vypadlo Slovensko, v semifinále Kanada. Měli jste to v hlavách, že máte cestu k titulu trochu otevřenější?
My jsme byli soustředení na každý zápas a bylo nám jedno, kdo proti nám stojí. Byli jsme připravení na každého soupeře a to, že to vyšlo znovu na Ameriku a ne na Kanadu, nehrálo roli, zámořský tým jako zámořský tým, takže my jsme byli koncentrovaní a bohužel to nevyšlo.

Vy sám jste byl i u jiných finálových neúspěchů. Bolí ten letošní o to více, že je před domácími fanoušky?
Samozřejmě bolí, protože tady byla tady celá moje rodina, tisíce skvělých fanoušků a ti pro nás dnes byli šestým hráčem. Pro mě navíc šlo o poslední zápas kariéry, takže to bolí hodně.

Vy jste zmínil, že jde o váš poslední zápas v reprezentaci. Není ve vás ani malá dušička, že byste ještě rok vydržel a příští rok si zahrál na šampionátu na Slovensku?
To ne. Myslím si, že už potřeba přepustit místo mladým klukům a já jsem tady dnes udělal maximum, ale bohužel to nevyšlo. Snad to kluci příští rok dotáhnou.

A co dále? Plánujete zůstat v nějaké roli u hokejbalové reprezentace?
To je pro mě ještě daleko, uvidíme. Teď se musíme smířit s porážkou a jít dál.