MS v Ostravě podle Pikuly: Skvělé zázemí, silné emoce a hokejbal na očích

Jak byste po skončení celé akce zhodnotil práci organizačního výboru a dobrovolníků?
Když to vezmu komplexně, tak vzhledem k tomu, jak dlouho se celé mistrovství připravovalo, si myslím, že ohlasy byly veskrze pozitivní. Týmy si chválily, že hrály v nejlepší hale, v jaké kdy nastoupily, a měly nejlepší zázemí. Oceňovaly vlastní šatny, hotely i to, že všechno bylo blízko. Reakce byly opravdu pozitivní, týmy děkovaly. Samozřejmě to nebyla zásluha jednoho člověka. Jak se celý projekt začal postupně nabalovat, vybral se tým lidí a ten fungoval naprosto výborně. To bylo na celé akci opravdu skvělé a celý tým zaslouží obrovskou pochvalu. Dobrovolníci pak byli takovou třešničkou na dortu. Makali naplno a fungovali výborně. Většina z nich, řekl bych tak 90 procent, byla přímo z hokejbalové komunity. Menší část tvořili lidé, kteří se přihlásili zvenčí, ale dohromady to fungovalo úplně skvěle.

Před šampionátem jste mluvili o několika hlavních cílech. Chtěli jste propagovat hokejbal v regionu, zvýšit povědomí o sportu v České republice a pomoct i evropskému hokejbalu. Podařilo se to naplnit?
Myslím si, že propagace se povedla. Na začátku jsme měli určitá úskalí, ale když se to pak uchopilo v rámci regionu a lokálních týmů, které měly akce připravené, dopadlo to dobře. Probíhaly propagační turnaje pro děti a podařilo se dostat hokejbal více do povědomí lidí. Za tři měsíce byl hokejbal vidět na billboardech, lavičkách, tramvajích i autobusech. Určitě to zvedlo povědomí o sportu v regionu, protože například v Ostravě je jeden klub, ale zároveň jde o třistatisícové město. V Karviné, Opavě nebo Třinci je hokejbal ukotvený více, ale v dalších městech ho tolik lidí neznalo. Pomohly také televizní přenosy. Bylo jich nejvíc, kolik jsme kdy měli. Česká televize vysílala třináct přímých přenosů a další čtyři zápasy byly na ČT sport plus. Prakticky celých devět dní byl hokejbal přítomný na sportovních kanálech. Perfektní spolupráce pak byla s TV Polar, nejenom na zřejmě nejkvalitnějších streamech v dějinách mistrovství světa, ale i v rámci dotvoření celé atmosféry šampionátu, od znělky mistrovství počínaje po zápasovou show konče.

Šampionát ale nebyl jen o zápasech. Které doprovodné akce podle vás zafungovaly nejlépe?
Povedlo se propagovat sport i trochu jiným způsobem. Velmi silné byly dobročinné akce. Skvělé byly návštěvy holek v Klimkovicích a kluků na hematologii ve fakultní nemocnici. Bylo to dojemné, přišli pozdravit děti a mělo to velký přesah. Hodně se mi líbily také návštěvy škol. Děti vytvořily ve středu úplně neskutečnou atmosféru. K tomu se přidala spousta dalších doprovodných akcí, koncerty a program kolem turnaje. Myslím si, že se nám podařilo dostat hokejbal k lidem a že o něm věděli.

Mluvilo se také o návštěvnosti. Byla podle vašich představ?
Největší problém byla tropická vedra. Nechodilo tolik lidí, kolik jsme předpokládali, a ta vedra byla opravdu úmorná. To byla nepříjemná stránka celé akce. Na druhou stranu finálový den už byl solidní a finále mělo dobrou návštěvu. Samozřejmě nás mrzí, že se nepodařilo dosáhnout vysněného sportovního cíle, ale to je sport. Nemůžeme vždycky vyhrát všechno.

Co podle vás šampionát ukázal o současné úrovni hokejbalu? Finále bylo velmi kvalitní a pro sport skvělou reklamou.
Z herní stránky se hokejbal za poslední roky posunul úplně jinam. Na posledních dvou šampionátech bylo finále Česko–Kanada a v obou případech rozhodovaly detaily. Ukazuje se, že dnes rozhoduje každá chyba. Je to obrovsky atletický sport. Bez fyzické kondice ve spojení s technikou nemůže hráč ani tým uspět. Zároveň šampionát ukázal, že v některých zemích, které dříve dlouho nehrály, se hokejbal znovu začíná organizovat. Je tam šance sport popularizovat a rozvíjet ho.

Zároveň ale byly vidět rozdíly mezi nejlepšími týmy a zbytkem startovního pole.
Ano, výkonnostní rozdíl mezi A skupinou a B skupinou je momentálně opravdu velký. Dřív to tak výrazné nebývalo. Myslím si, že je to tím, že silnější národy lépe pracují s mládeží. Vychovávají si hráče dlouhodobě. Když to vezmu u nás, tak v českém týmu už byli v podstatě ryzí hokejbalisté, až na nějaké výjimky.

Co by mělo po mistrovství zůstat Ostravě, regionu a českému hokejbalu?
Určitě to, že na severní Moravě hokejbal vstoupil do povědomí lidí. Teď vědí, že nějaký hokejbal existuje. Kluby, které tady jsou, mají obrovskou šanci z toho těžit při náborech a při rozšiřování své členské základny. Možná vzniknou i nové kluby. Každopádně se tady o hokejbalu ví. Hokejbal se dostal na mapu sportů v regionu a to je podle mě důležité.

Na co budete mít z celého šampionátu nejlepší vzpomínku? Bude to finále, nebo něco jiného?
Z finále jsem viděl asi jen půl třetiny, takže nejlepší vzpomínky mám trochu jinde. Mám vlastně dvě nebo tři. První jsou návštěvy dětí v nemocnicích. Druhá jsou školní zápasy, kde děti vytvořily obrovskou atmosféru. A třetí vzpomínka je na české týmy i na celý organizační tým s dobrovolníky. Všichni fungovali neskutečně. Něco takového jsem nikdy neviděl. Byla opravdu krása s nimi spolupracovat.